teď a tady

9 let 22. leden 2019
"...řekni jí, že si ji chci vzít za ženu, a mít s ní kupu dětí..."

Touhle větou to před 9ti lety začalo.
Já na ni nechala vzkázat, že kdy budu tedy pozvána na rande a zahrnuta šperky a drahým kamením?!
A on na to, že až naprší a uschne.

Za tři týdny jsem si po zkoušce z Psychodiagnostiky kráčela křupavým sněhem na setkání, ze kterého jsem plánovala utéci při nejbližší možné příležitosti, a pak jej hodit za hlavu. Tedy, můj muž by Vám tenhle příběh vyprávěl trošku jinak, on šel totiž na osudové rande "a žili spolu šťastně až do smrti"... :), ale já určitě ne. Já jsem tenkrát kráčela tím křupajícím sněhem jen proto, že mě o to MOC MOC MOC prosil náš společný kamarád. Prý jedno jediné setkání a pak mi dá pokoj. Že má za sebou tenhle jeho nejlepší kamarád těžké období, že potřebuje trošku povzbudit, nakopnout, a já jsem ideální kandidát, neb od té chvíle, co jsme se přes ICQ nakontaktovali (rozuměj, co můj muž stalkoval u počítače, až se tam objevím, a pak mě zahrnul slovy... :D), má konečně jiskru v oku, usmívá se jako nikdy, a mluví jen a jen o mně.

Prostě jedno jediné setkání...

A tak jsem svolila k tomuhle jednomu jedinému setkání, které mi nakonec obrátilo život naruby.
V tom nejlepším možném slova smyslu.

Víte, můj muž by Vám řekl, že od první chvíle cítil, že se děje něco krásného.
Že jsme si jednoduše byli souzeni.
Že jsme spřízněné duše.

Jakkoliv to zní šíleně, opravdu mu věřím, že to všechno cítil, protože tak, jak se na mě tenkrát díval, se na mě nikdy v životě nikdo nedíval. Byl to pohled plný hloubky a obdivu, něhy a zájmu. Byl to pohled, který mi překvapivě vůbec nelichotil, ale znervózňoval mě, protože takové pohledy si ve filmech vyměňují jen lidé, kteří se milují od hlavy až k patě. Na mě se tak ale díval úplně cizí člověk. Člověk, který mě nikdy předtím naživo neviděl, člověk, který o mě skoro nic nevěděl (tedy, to jsem si tenkrát myslela, můj muž totiž umí udělat "research"... :D), člověk, kterého jsem ten večer plánovala hodit za hlavu. Já vím, že to z mé strany nezní vůbec hezky, ale já to tak v danou chvíli hold cítila. Slíbila jsem, že někam půjdu, tak jsem šla, a více jsem se tím nehodlala zaobírat. Vrátila jsem se v tu dobu po roce z Londýna, začala zase studovat, ale rovnou plánovala, že to po zkouškovém opět zabalím, a odjedu hlídat děti do Austrálie. A k tomu všemu je nutné říci, že spřízněná duše v mé hlavě vypadala úplně jinak. Byla vysoká a měla husté kudrnaté vlasy. Na tváři nosila drzý úsměv, ruce jí zdobilo tetování a pod paží držela skateboard.

Já prostě čekala na potetovanou spřízněnou duši s kudrlinami na hlavě,
nikoliv na zamilovaného chlapce, kterého jsem o pár centimetrů přerostla.
Ten večer se můj muž z nervozity, a možná už i z lásky ke mně :D opil, a plácal páté přes deváté. Plácal to přesně tak, jak by se to určitě plácat nemělo, když chce člověk udělat dojem, a nakonec se v tom plácal i on sám. Během toho plácání se na mě pořád díval jako na zjevení, a pokaždé, když jsem se zmínila, že už budu muset jít, protože mám ještě něco domluveného s kamarádkou, přihrál na stůl nekonečně dlouhou větu, která to naše setkání prodloužila o dalších 5 minut. Nakonec vzal do svých rukou i můj plánovaný útěk, a přizval se do klubu na akci, kam jsem pospíchala za kamarádkou Maruškou, a z akce nás doprovodil až ke vlaku, a u toho vlaku to vypadalo, že mě popadne do náruče, a políbí v záklonu tak, jako to dělávají v těch nejkýčovitějších filmech. Zklamu Vás, překazila jsem mu to kamarádským poplácáním po ramenou. Ano, přesně takovým, jaké si vyměňují kluci na fotbale... :D

Vůbec jsem nechápala, co se to děje, a říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Ale omyl. Než jsem vyšplhala ty 3 schody a přisedla si k Marušce, na mobilu mi už rýmovaná báseň hlásala o tom, jak krásné to se mnou bylo, a jak moc se těší na příště...

Příště?

Ano, příště.
Nakonec bylo.

A pak bylo další příště a další příště, a nespočet básní a dlouhých nocí protkaných slovy a hudbou, a taky tichem, kupou sněhu a hvězdami. Můj muž za mnou od toho jednoho příště jezdíval každý večer. Každý každičký večer jsme seděli v jeho autě a povídali si až do rána. Trávili jsme spolu takhle třeba pět, šest, sedm, osm hodin a pořád bylo o čem hloubat. Možná si teď říkáte, že jsem v tu chvíli už byla zamilovaná, ale kdepak. Upřímně jsem spíš zaháněla nudu během zkouškového období. Přestože jsme se topili ve slovech, a bylo to všechno tak přirozené, v mé hlavě neustále tancovala spřízněná duše s potetovanou rukou a kurdlinami na hlavě. Jako by tam stála na piedestalu, hrdě chránící svoje místo. A tak to trvalo, a nebylo to vůbec snadné, ale on se stejně nedal. Pořád jezdil, pořád skládal básně, pořád psal a pořád se na mě díval tím pohledem plným hloubky, obdivu, něhy, zájmu a pak už i lásky.

Byl to právě ten pohled, který nakonec všechno zlomil.

Jednoho dne totiž můj muž na týden odcestoval pryč a nepřijel.
A já měla po tak dlouhé době volný večer.
Jaký byl?

Mizerný.

Byla jsem nesvá, nic mě nebavilo, myslela jsem jen na to, jak bych si přála sedět v tom autě, a jak mi chybí onen hluboký pohled. A v tu chvíli mi to došlo. Otevřela jsem oči, a uvědomila si, že ačkoliv se v hlavě honím za svým vysokým potetovaným ideálem, štěstí mám přímo před nosem...

Jen na něj přes tu svou urputnou představu o tom, jak by to mělo být, nevidím.

Proto bych Vám všem, kteří na něco/někoho čekáte, nebo toužíte, přejete si, sníte, chtěla říci jednu věc.
Až příště budete hledět do dáli, a vyhlížet štěstí, zkuste se zastavit a zavřít oči.
A pak se nadechněte a zhluboka vydechněte.

A pak, až budete teď a tady, ty oči otevřete, a pořádně se rozhlídněte okolo sebe.
Třeba na Vás klíč ke štěstí také čeká přímo před nosem, jen přes jeho rameno nahlížíte do dáli, a tak jej nevidíte.
Tolikrát se mi v životě potvrdilo, že když člověk plánuje, dějí se skvělé věci, ale když neplánuje, a trochu pootevře své srdce životu, který se děje právě teď, dějí se ještě krásnější věci. Kdybych tenkrát ty oči neotevřela, nikdy bych nakonec opravdu neprocítila ten pohled plný lásky, nikdy bych nenašla to obrovské vroucí srdce, nikdy bych zřejmě nepoznala svou spřízněnou duši. Duši, vedle které to té mé tolik sluší... :)

No, teď už víte, že do Austrálie jsem neodletěla, za to jsem prožila nádherných 9 let po boku mého muže.
9 let, ze kterých se nakonec vyloupla další nádherná duše.

Když jsme na sebe před 5ti lety s mým mužem volali "ano! ano!", v předvečer naší svatby mi poslal náhled jedné staré konverzace, kterou vedl se svým nejlepším přítelem. Možná tušíte, co v ní stálo... :)

"...řekni jí, že si ji chci vzít za ženu, a mít s ní kupu dětí..."

A k tomuhle mi přispal:
"Já sliby plním! :) "

Tak vidíte, vzala jsem si toho menšího přiopilého pána, který se mi vůbec nelíbil, a bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Nebyla to láska na první pohled, jak jsem si vždycky představovala. Nebyla to láska ani na druhý pohled, ani na třetí, ani na čtvrtý... a přesto je to láska jako trám!

Tyhle 2 roky staré fotky z pláže Punta Marina, které jsem zde ke slovům přiložila, ty jsou jedny z mých nejoblíbenějších, přestože jsou jedny z těch nejsmutnějších. Možná na nich vypadáme šťastně, ale opak je pravdou. Byli jsme zlomeni až na kost ztrátou toho nejkřehčího, co nám doposud život seslal, a svá zlomená srdce jsme si léčili na opuštěných italských plážích. Byl podzim, bylo pochmurno, pofukoval štiplavý vítr, a všechny ty pláže byly oblečené do kabátku prázdna a melancholie. Měla bych-li tenkrát namalovat, jak jsem se konstantně několik měsíců cítila, pohled na tyhle opuštěné pláže zející prázdnotou by to vystihl do poslední slzy.

Přesto se na těch fotkách usmívám.
Víte proč?

Protože ON.
Protože MY.

Protože ruku v ruce zvládneme všechno, co nám život pošle do cesty.

Tak až si příště budete malovat ideály, a budete před něčím zavírat dveře, protože to pro Vás není dost dobré, vzpomeňte si na moje mladší umíněné já, jak 20. ledna 2010 kráčí křupajícím sněhem vstříc své životní lásce.

Držím Vám palce.
Všem.
Moc.

A Ty, můj drahý, neboj, má láska k Tobě je stále větší, než Plejtvák obrovský! ***

K.
galerie
komentáře
Přidat komentář
dýňový perník
V neděli odpoledne se u nás v Karlíně ženili všichni čerti, a tak jsme se doma kromě úsměvů naší malé madam nechali zahřát i vůní perníkového koření. Po obědě mi zůstalo dýňové pyré, a když jsem se podívala z okna ven, hned jsem věděla, že skončí zas ... chci číst více!
15. leden 2019
dort k prvním narozeninám
Jak už dobře víte, naše rozverná kobliha z Karlína oslavila ROK na světě. A ROK na světě si zaslouží něco dobrého na zub. A taky svíčku. A tak jsem se jednoho večera ruku v ruce s panem Googlem pustila do pátrací akce po receptu, který by v tro ... chci číst více!
3. leden 2019
1 rok mámou
1 ROK a kousek mámou. 1 celý ROK. Věříte tomu? Já ne. Ale je to tak. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí. Loni jsme na Nový rok s Amiškou v Podolí čekaly na tatínka a propouštěcí zprávu, letos jsem si užila Novoroční procházku s ne ... chci číst více!
2. leden 2019
poslední slova v roce 2018
Šťastné, zdravé, a takové, jaké je máte rádi! Tahle slova posílám každý rok, ale nemohu prostě jinak. Zdraví, to je ta nejcennější hodnota na světě. Mnohokrát jsem to poznala na vlastní kůži, letos se o téhle pravdě s mužem opět utvrzujeme při poh ... chci číst více!
24. prosinec 2018
už zase?
Šťastné a veselé!? Kdepak. Třetím rokem si přeji "Šťastné a zdravé!". Vypadá to, že se u nás doma balíček - kašel, rýma, teplota - stává vánoční klasikou... :( Předloni jsem si na Štědrý den už ráno vybalila bacil, který mě tak bacil, až t ... chci číst více!
22. prosinec 2018
nezapomenout...
...proč jsme se do sebe zamilovali. Dnes si dovolím otevřít citlivější téma, snad mi to nebudete mít za zlé. Poslední dobou okolo mě totiž chodí mnohem více studených pohledů, než jiskřivých očí, mnohem více rozumu, než vroucích srdcí, mnohem více ... chci číst více!
18. prosinec 2018
joolz geo 2
Od té doby, co s Amélií drandíme světem, mi od Vás sem tam přijde dotaz na kočárek, proto bych mu zde dnes ráda věnovala pár vět. Jednak je "Geouš", jak mu u nás doma říkáme, kočárek, který si těch pár vět bez mrknutí oka zaslouží, také Vás však budu ... chci číst více!
15. prosinec 2018
balíš ?
Tak je to tady zase. Období, kdy je povoleno balit i zadaným... :) Už jste začali? Ačkoliv je balení moje parketa (tedy těch dárků, to vztahové mi nikdy nešlo), neumím té své parketě poslední 2 roky věnovat tolik času, kolik bych chtěla. L ... chci číst více!
13. prosinec 2018
vítej, vánoční nálado
Vítej, vánoční nálado. Snad se u nás na chvilinku ohřeješ. Letos nebyl prostor pro adventního hrdinu. S výzdobou jsme totiž s Amiškou nezačaly za 5 minut dvanáct, ale rovnou 5 minut po dvanácté. Stavba domečku si nečekaně vyžádala více času a p ... chci číst více!
10. prosinec 2018
selhání
V pondělí jsem Vám na sociálních sítích psala o tom, že mě letos advent sice předběhl, nicméně mu jsem úspěšně v patách. Během Amiščiného dopoledního šlofíčka jsem začala tvořit věneček na dveře, a plánovala jsem si, že až se nám táta večer vrátí z p ... chci číst více!
6. prosinec 2018
když dáš cihlu k cihle...
...těsto do díže :) Ptáváte se na domeček. Zda-li roste, jak nám to jde, a kdy budou nějaké obrázky... Roste, roste jako z vody. Aktuálně dolaďujeme poslední nezbytnosti před zimou, která klepe na dveře. Od pondělí mám za sebou 2 návštěvy na ... chci číst více!
25. listopad 2018
avocado gang & můj gang
Včera jsem svůj gang vzala na večeři do Avocado Gangu, první avokádové restaurace v Praze. Jaké to bylo? Avokádové. A strááášně dobré! Amélie a já avokádo milujeme, u nás byl tedy úspěch zaručen, můj muž má však s avokádem takový prazvláštn ... chci číst více!
11. listopad 2018
všem babičkám světa
Dnes bychom s Amélií chtěly poslat pozdrav všem babičkám světa. Především ovšem té naší. Moje maminka dneska totiž slaví o rok více. Poprvé jako babička. A já své mamince ráno poprvé přála také jako maminka. S rozcuchanou vysmátou kobliho ... chci číst více!
6. listopad 2018
oh! yes
... je pátek! Pátek vede za ruku víkend. Víkend vede za ruku našeho tátu. A když je táta doma, pak je spoustu času na to, co najdete v galerii na poslední fotce... :) Pátek je pro nás opravdu malý svátek, protože mě -jen co otevřu oči- hřej ... chci číst více!
2. listopad 2018
více vzpomínek do kapes
Pokud byste mě v dětství chtěli zapomenout v nákupním centru, na kolenou bych Vás prosila, abyste mě zapoměli v oddělení papírnictví. Bloky, diáře, záložky, složky, tužky, propisky, fixy, gelová pera... Milovala jsem to a miluji to dodnes. Neptejte s ... chci číst více!
31. říjen 2018
máma na tahu
Vy to zřejmě ještě nevíte, ale v sobotu večer se v mém mrňavém světě odehrála jedna malá, a přesto TAK VELIKÁ, premiéra. Poprvé jsem si jako máma po uspání naší malé madam odskočila na taneční parket. Nevěříte? Věřte! Devátá večerní v onu chvíli neby ... chci číst více!
22. říjen 2018
recept na domácí teplo
Jde-li mi na podzim kromě popíjení čaje a vaření polévek něco opravdu dobře, pak je to udržování plamene ve všech možných lucernách, svícnech a aroma lampách světa. Čím méně světla nám v průběhu podzimu a zimy den nabízí, tím více světla mám chuť roz ... chci číst více!
18. říjen 2018
devět měsíců mámou
Devět měsíců a kousek mámou. Devět. Minule jsem Vám psala, že od té doby, co se probouzíme vedle Amélie, týdny v kalendáři utíkají nějak moc rychle. Dnes se budu opakovat. Poslední dny totiž s mým mužem nevěřícně pozorujeme, jak z našeho ma ... chci číst více!
14. říjen 2018
stejně a přece jinak
Domov. Vím, jako maminka neposílám tolik interiérových fotek jako dříve (taky vím, že je máte rádi :)), ale pravdou zůstává, že to aktuálně jinak nejde. Víte, ono to u nás doma na první pohled totiž posledních 9 měsíců vypadá skoro stejně, a přest ... chci číst více!
26. září 2018
nejtěžší, ale nejsmysluplnější
Zvedá už hlavičku? Přetáčí se na bříško? Leze? Žvatlá? Sedí? Má zub? Ještě ne? A kojíš? Ano? Kolikrát? Tolikrát?! No, nevím, nevím, bude na Tobě moc závislá. Spí celou noc? Nespí? Kolikrát vstáváš? Cože? Tak to Ti teda nezávidím, chuděro. ... chci číst více!
20. září 2018
cuketový perník nejen pro perný den
To se tak jednoho dne v cuketové sezóně potkala cuketa a perníkové koření, a cuketový perník byl na světě. Nevím, jak to máte Vy, ale perník je koláč mého dětství. Pekl se u nás na obrovském hlubokém plechu, a většinou mizel už za tepla, i když to ... chci číst více!
10. září 2018
koupit pár metrů čtverečních
Před třemi lety jsme se s mým mužem rozhodli, že si koupíme pár metrů čtverečních, na kterých v budoucnu postavíme dům s duší. Pamatuji si, že jsem se tenkrát nechala unášet na vlně idylických představ, a každý den jsem se ve své hlavě do toho našeho ... chci číst více!
5. září 2018
ten kaštan
Pod tímhle kaštanem jsem vyrostla. Pamatuje si mě ve všech mých podobách a náladách. Pamatuje si mě jako malou copatou holku, postracha okolí, před kterým se některé děti raději schovávaly za plot, jako nebojácnou školačku, která už v první tř ... chci číst více!
4. srpen 2018
půl roku mámou
Půl roku a kousek mámou. Připadá mi to jako včera, co jsem do světa poslala tu krásnou zprávu, že nám do života vkročily jedny nádherné pidi nožičky, a tak se té první větě ani nechce věřit. Ale je to tak. Už půl roku se každý den probouzíme vedle ... chci číst více!
12. červenec 2018
meruňková bublanina
Dnes bez zbytečných řečí... Rovnou se Vám přiznám. Bez mučení. Během jednoho dne jsem snědla půl pekáče téhle meruňkové bublaniny ve veganské verzi, a přestože už mě trošku dohání výčitky, vím, že si dneska pro jeden kousek ještě vykročím. ... chci číst více!
21. červen 2018
mamma's evergreens
Minulý týden to bylo 5 měsíců, co jsem se stala mámou. Pět! Za těch 5 měsíců jsme si s Amíškem poskládaly vlastní desku "mamma evergrýnů", které se nás jako správná nestárnoucí klasika drží zuby a nehty. Dnes se o ně s Vámi podělíme. Třeba se ... chci číst více!
10. červen 2018
nebuď bábovka, buď buchta!
Na Facebooku i Instagramu jsem se Vám několikrát zmínila o tom, že mi už třetím měsícem sedává po boku bezmléčná dieta. Proč si přisedla? Naše Amélie od svého narození citlivě reaguje na bílkovinu kravského mléka, a protože je pro mě ukončení ... chci číst více!
21. květen 2018
mám jedno malé přání...
Neděle. Neobyčejná - krásná - sváteční. Neděle ozdobená tvářemi našich maminek. Tahle - neobyčejná - krásná - sváteční - neděle má pro mě letos ještě o trošku větší hloubku. Neprobudila jsem se dnes jako obvykle pouze s myšlenkou na moji mamin ... chci číst více!
13. květen 2018
hurá! je tam fazolka!
“Hurá! Je tam fazolka!” Před pár dny to byl přesně rok, co můj muž našel na těhotenském testu v koupelně naši Amélii. Možná Vám v hlavě poskakuje otázka, proč zrovna můj muž, nikoliv já?! Jakkoliv to bude znít smutně, moje já v tu chvíli totiž po ... chci číst více!
26. duben 2018
3 měsíce mámou
3 měsíce a 2 týdny. Tak dlouhou jsem mámou. Na den přesně. V jednu chvíli jsem okamžitě zpátky na pokoji v Podolí. Připadá mi, jako by se to všechno odehrálo včera. Přesně si vybavuji tváře sestřiček i usměvavých pánů doktorů. Slyším tlukot sr ... chci číst více!
13. duben 2018
Amélie z Karlína
Ten obraz. Ten obraz u nás můžete vídat TUZE dlouho. Tak dlouho, že si možná říkáte: "'Nechtělo by to už změnu?". Také si to říkám. Rovněž tuze dlouho. Mám v hlavě desítky nápadů, které by tomu rámu tak slušely, jenže jsem zjistila, že jej mám ... chci číst více!
20. březen 2018
v jednoduchosti je síla
V jednoduchosti je síla. K Vánocům jsem od Ježíška dostala krásnou knihu. Našla jsem v ní mnoho půvabných obrázků, silných slov, myšlenek. A mimo jiné také první větu tohoto článku. V té kapitole se píše, že jednoduchost je základem dobrého ... chci číst více!
13. březen 2018
květáková polévka
Máte-li z mrazu mrzutou náladu, zažeňte ji polévkou. Tahle květáková mrzutou náladu rozmrazí raz dva. A ještě si pochutnáte! Potřebujete fešácký květák, pár dalších ingrediencí a chuť vařit. Oblečte si zástěry a zavolejte strávníky. Za půl h ... chci číst více!
4. březen 2018
6 neděl
6 neděl. O těch Vám dnes chci psát. Zavřeli jsme za nimi společně všichni 3 dveře. Otočili klíčem. A upřímně se Vám přiznávám, že jsem oněch 6 neděl ke dveřím vyprovázela s obrovskou úlevou na duši. Tuze ráda bych Vám tady do řádků napsala, ... chci číst více!
16. únor 2018
jsem máma
Dvacátý devátý den v prosinci už nikdy nebude takový, jako dřív. Dvacátý devátý den v prosinci slovo milovat totiž pokořilo všechny hranice a štěstí se rozrostlo do rozměrů nekonečna. Dvacátý devátý den v prosinci moje duše plakala radostí. Dvacátý d ... chci číst více!
14. leden 2018
už jen týden...
Už jen týden do Vánoc. Jeden jediný týden. Když jsem dnes ráno zapalovala u snídaně třetí svíčku, tak trošku nevěřícně jsem hleděla na tu poslední. Stála tam mezi 3 plamínky a trpělivě čekala na svoji chvíli. Moc dobře věděla, že ten kouzelný oka ... chci číst více!
17. prosinec 2017
guláš z hlívy ústřičné
Potřebujete-li v těchto štiplavých dnech trošku zahřát, mám pro Vás jeden tip z hrnce. Určitě netřeba dlouze představovat bramborový guláš. Tahle stálice české kuchyně se jednoduše neokouká. My dva s mužem si jej nikdy neodepřeme, co víc, naopak si j ... chci číst více!
12. prosinec 2017
v peřinách
V peřinách... to byl scénář, ke kterému počasí posledních dní doslova přemlouvalo. Vítr, déšť a všudypřítomný opar mlhy. Dneska nám v Karlíně konečně vysvitlo sluníčko a okny se připlížila špetka energie. I když pravdou je, že zrovna první prosincový ... chci číst více!
1. prosinec 2017
zarámuj si kousek přírody
Zarámovat se dá všelicos. Vzpomínky, okamžiky, fotky, obrázky, malůvky, radosti, občas starosti.... a třeba i kousek přírody. Ten si zarámovala moje maminka a já bych Vám ten její kousek přírody ráda poslala. Pro radost, pro potěšení, pro inspira ... chci číst více!
5. listopad 2017
jablečný koláč s vůní podzimu
Pečete? Já na podzim peču vždycky tak nějak víc. Možná za to může to pošmourno venku a tma, která se pomalu vkrádá do našich příbytků čím dál tím dříve. Pečení v pošmournu má svoji atmosféru. Člověk kouká do té černočerné tmy, a raduje se, že je pěkn ... chci číst více!
8. říjen 2017
jen růžová to může být?
Tak co, skočila už na Vás podzimní nálada? Na mě ano. Největší radost by z ní určitě měla paní Ilonka Csáková notující: "...jen růžová to může být! ". Obvykle můj podzim bývá zabarven do zemitých barev, tentokrát jsem jej však vítala v ods ... chci číst více!
24. září 2017
cuketová polévka
Poctivá polévka je vždycky dobrým nápadem. A protože teď na každém rohu potkáte cuketu, tak se necukejte a uvařte si se mnou tuhle báječnou cuketovou. Recept mi podstrčila moje maminka, je to takový ten rychlý, díky kterému se za 20 minut servíruj ... chci číst více!
1. září 2017
letem letním světem
Letní blogová prokrastinace je v plném proudu, jistě jste si všimli... :) Je to se mnou teď bída, vím, ale tak nějak to z mnoha důvodů nyní nejde jinak. Když pominu všechny ty ostatní "požírače času" okolo, vždycky mi v hlavě zůstává jedna jediná vět ... chci číst více!
24. srpen 2017
den plný lásky a chleba
Plná lásky a chleba, taková byla jedna jarní sobota, během které vznikly tyhle obrázky. Před pár dny jsem na ně náhodou narazila, a uvědomila si, že jsem na ten pohodový den téměř zapomněla. Do Prahy za mnou zase přijely moje nejoblíbenější duše, a t ... chci číst více!
16. červenec 2017
luční vábení
Luční kvítí mě odjakživa mělo omotanou okolo "stonku"... :) Tak nějak to se mnou vždycky umělo. Natočit se ke sluníčku a mrkat lístkem v záři toho nejjemnějšího paprsku, až zrak přechází. Moje maminka, ta s lučním kvítím přátelí celý život, a tak něj ... chci číst více!
22. červen 2017
nezapomenout sám na sebe
Někdy se přikutálí dny, které člověku na každém rohu nenápadně naznačují, že by měl o špetku zvolnit krok. Zpomalit. Nadechnout se. Vyhodit z batůžku na zádech alespoň půl kila povinností. Zní to jednoduše, ale mně šlo na ta záda bohužel vždy ... chci číst více!
11. červen 2017
slaný závin Mr. Pórek
"Co bude dnes k večeři?" Pokud Vás tato zapeklitá otázka pronásleduje i ve snech, nezoufejte. Je tady hrdina všech hrdinů. Mistr převleků. Slaný závin. Ten dnešní si říká Mr. Pórek. A pozor na něj. Dostane Vás již při prvním zavinutí. ... chci číst více!
3. květen 2017
volání jara
Bral-li tento rok někdo něco vážně, byl to duben a jeho aprílové počasí. Pestrost meteorologických scénářů by mohl závidět kdejaký scénárista, a moment překvapení, ten duben v mých očích také vystihl naprosto dokonale. Hledání zimní šály 2 dny po tom ... chci číst více!
30. duben 2017
mülovaná neděle
Byly doby, kdy jsem neděli neměla v lásce. Tak nějak jsem jí tenkrát neuměla odpustit, že nechá pondělí celý den klepat na dveře a sama se odkutálí hrozně rychle. Čím více neděl jsem však sbírala do kapes, tím více jsem si začala uvědomovat, že to ko ... chci číst více!
23. duben 2017
usměvavé, pohodové, naše!
Dnes jen pár slov. Rychle. Krátce. Posílám Vám Velikonoce. Usměvavé. Pohodové. Naše. Já na ty tradiční popravdě nikdy moc nebyla, proto je od určité doby slavíme po svém. Letos jsme schovaní v malé chaloupce uprostřed lesa. Voda ta ... chci číst více!
17. duben 2017
Sním, bydlím, vařím, tvořím, myslím, miluji a žiji.
Vítejte v mém světě!
Teď a tady!
napiš
sleduj
teď a tady 2019