To se tak jednoho dne v cuketové sezóně potkala cuketa a perníkové koření, a cuketový perník byl na světě.
Nevím, jak to máte Vy, ale perník je koláč mého dětství. Pekl se u nás na obrovském hlubokém plechu, a většinou mizel už za tepla, i když to bylo pod výhrůžkou bolesti břicha. Potírali jsme ho doma marmeládou, občas sypali kokosem, někdy polévali čokoládou či citronovou polevou. Ale s marmeládou, tak jsem ho vždycky měla nejradši. Když jsme začali s mým mužem bydlet společně, perník byl prvním moučníkem, do kterého jsem se jako novopečená hospodyňka pustila, a byla to dobrá volba. Můj muž je totiž perníkový král. A tak tu naši lásku občas okořením hřebíčkem a skořicí, a těším se, až budou na tom teplém perníku za nějakou dobu tancovat nezbedné prstíky naší Amélie, stejně jako na něm tenkrát tancovaly ty moje.
Tenhle cuketový by některé z Vás mohl odradit, proč taky do perníku cpát cuketu, že? Ale nenechte se mýlit. Je vláčný, sladký tak akorát, voní jako ty chvilky, kdy začíná ze stromů padat listí, a s domácí ostružinovou marmeládou tvoří bezkonkurenční dvojku. Máte-li tedy doma cuketu navíc, dejte jí ještě šanci (i když ji už třeba nemůžete vidět, stejně jako moje babička :)).
Nechte se společně se špetkou skořice a hřebíčku pohladit podzimní náladou, která už stepuje za dveřmi.
Okořeňte si pár minut u kávy nebo dobrého čaje.
A užijte si perníkovou chvilku.