Pár metrů udusané hlíny rozbíhajících se do všech světových stran.
Několik kamenů ledabyle ležících napravo i nalevo.
Nemnoho zelených lístečků vykukujících na svět.
Jen kousek země, mohli bychom říci.
Opak je však pravdou.
Celým světem.
Tím pro nás ten kousek udusané hlíny je.
Něco tady totiž zanedlouho vyroste.
Něco, co jsme si spolu namalovali v představách.
Něco, v čem se odrazí vše, co nám s mužem dělá radost.
Bude to dům.
S duší.
Pro něj. Pro mě.
Pro skřítky.
Pro malé skřítky, kteří té duši jednou vdechnou život...
... a z domu udělají domov.
Náš domov.
Tak nám držte palce, ať se na té naší další životní cestě neztratíme.
A dorazíme zdárně tam, kam nás srdce vede.
K.